Počítačových virů se někdy obáváme snad ještě o něco více nežli těch, které útočí na naše zdraví v podzimním období. Kdo s tím vlastně začal jako první? Koho napadla myšlenka škodit těm ostatním v oblasti výpočetní techniky? Na samém počátku byl vlastně nevinný žert amerického středoškoláka. Rich Skrent je přes své mládí (patnáct let) opravdovým odborníkem v oblasti programování. Roku 1982 vezme počítačovou hru, jednoduše ji upraví a pak půjčuje spolužákům. Ti se nestačí divit.
Po každém padesátém spuštění se na monitoru objeví tajemná výhrůžka – „DOSTANU SE NA TVŮJ DISK! VNIKNU DO TVÝCH ČIPŮ! JO, A ROZMNOŽÍM SE!“ Výhrůžka má naprostou pravdu. Virus se automaticky uloží do paměti a zkopíruje na každé další médium, které je na počítači spuštěno.
– Mladík sice přišel díky svému nápadu o několik kamarádů, ale v životě se prosadil docela zdatně.
– Dokázal využít svého potenciálu a stal se z něho uznávaný počítačový expert.
Zvědavost se nevyplácí
Trochu hůře dopadl americký vysokoškolák Robert Morris v roce 1988. Ten se rozhodl spočítat jednotlivé servery, které jsou na internetu. Chtěl prostě jen vědět, jak rozsáhlá je webová síť.
· Proto vynalezl program, který se měl rozeběhnout po celém internetu a servery spočítat.
· Jenže se mu to nějak vymklo z rukou a místo toho způsobil miliónové škody.
· Zaplatil pokutu, a ještě musel odpracovat čtyři sta hodin.
Na jeho budoucnosti to ale velkou stopu nezanechalo. Dnes je vysokoškolským profesorem. Ne vždy se ale jedná o nedopatření, kterým jeho tvůrce skutečně uškodit nechtěl.
– Počítačové viry, které mají za úkol opravdu ničit, vymýšlejí prý zoufalci, kteří byli vyhozeni ze zaměstnání a tímto způsobem se společnosti mstí.
– Druhou skupinou zůstávají studenti, kteří si chtějí otestovat svou genialitu.
· Jenže to dělají dost nešťastným způsobem.