Jeden moudrý citát praví: žij a nechej žít. Co si pod tím představíte? Každý má určité životní priority a žebříčky hodnot. Rozhodně nejvíce se to projeví v oblasti hmotného zabezpečení a našeho názoru v této oblasti, nebo také v oblasti výchovy dětí. Jsou lidé, kteří si osvojují obecně zažité principy, co se týče životního stylu, přístupu k získávání financí i výchovných způsobů. Na druhou stranu najdeme mnoho lidí, kteří jsou nakloněni alternativám různého druhu. Tito lidé tvoří menší skupiny či komunity.
Tolerance není snadná
I když se tvrdí, žij a nechej žít, ve skutečnosti je pro většinu lidí velmi obtížné přijmout a respektovat odlišný životní styl. Je pro nás velmi obtížné to respektovat a přistupovat k představitelům tohoto odlišného životního stylu. Například pokud budete mít za sousedy bohémy, budete velmi negativně vnímat jejich volnomyšlenkářskou výchovu uplatňovanou vůči dětem nebo to, že čas od času od nich slyšíte v nočních hodinách ruch. Ovšem na druhou stranu, budete-li mít sousedy, kteří se aktivně zúčastní církevního života, budete je mít za pánbíčkářky a nijak zvlášť nebudete stát o to, aby se Vaše děti přátelili s jejich dětmi. Co kdyby je chtěli evangelizovat? Pokud se cítíte dotčeni druhou osobou, protože Vás se to netýká a respektujete odlišný životní styl jedince, je to určitě dobře a výše uvedené vnímejte jako nadsázku. Bohužel pro mnoho lidí to tak prostě je.
Učme se toleranci
Respektovat odlišnost je velmi obtížné. Zvlášť těžce vnímají lidé některé cizince. Například na rumunské či ukrajinské dělníky nadávají, že okrádají Čechy o práci, ale ve skutečnosti Češi o tyto nízkopříjmové práce dávno nemají zájem. Ještě relativně ohleduplní jsme vůči homosexuálním komunitám, tedy ve srovnání například se sousedním Slovenskem nebo Polskem.
Tolerance totiž není člověku daná. Tolerance je něco, čemu se musíme celý život učit.
