Instalatérské řemeslo je jedním z těch nejžádanějších vůbec. Vodovodní potrubí a odpady totiž najdeme v každé budově a čas od času se stane, že se nám ucpe odpad či pokazí odtok vody. Spousta lidí už ale netuší, že mezi služby, které od kvalitního zástupce této profese můžeme očekávat, sahají mnohem dál než k rozvodu vody v interiéru, zapojení odpadů či napojení spotřebičů k vodovodu. Kromě vorařských služeb totiž mají v rejstříku také plynařské či topenářské.
Samotné slovo instalatér pochází z francouzštiny, kde znamená řemeslník, který dokáže opravovat a řešit různé druhy rozvodů. Podle specifického zaměření se pak můžeme setkat s vodoinstalatérem, který se stará o vše, co nějak souvisí s vodovodním potrubím. Topenář nám pomůže zase s rozvody tepla a plynař obstará zase plynové rozvody.
Předpokladem této práce je zručnost, přesnost, trpělivost a také praxe, která umožňuje v kritických případech třeba i kreativním řešením problém zažehnat. Vykonávají ji většinou muži, kteří předtím vystudovali stejnojmenný obor, získali výuční list, případně si dodělali maturitu. Pravdou je, že tak jako v jiných oborech, i zde došlo kvůli technologickým pokrokům ke značným změnám oproti minulým dobám. Důsledkem toho museli z litiny přejít na ocel, z oceli potom na PPR, což je lehký a dlouho životný materiál, který je ekologický nezávadný a snadno se s ním manipuluje.
Mezi práce patří tedy kromě těch základních také správa spotřebičů, které souvisí s rozvody. A to ať už s těmi vodními (například pračky), tak třeba těmi topenářskými (instalace bojleru). Mimo to také mohou dělat nové rozvody stupaček, upravovat tvrdost vody, provádět kontroly a revize a mnoho dalších dílčích činností.
Ke své práci potřebují tito řemeslníci instalatérský materiál, který se liší podle toho, na jaký obor se daný člověk specializuje. Vodoinstalatér bude potřebovat hadice na vodu, vodoměry, vodní filtry, ventily, trubky, izolační materiál atd. Topenáři zase termostaty či zařízení pro regulaci vedení tepla a také potrubí k němu.