Když se řeknou hry, tak co si jako první vybavíte? Asi skoro každý odpoví nějakou moderní hru. Ale pokud se zeptáte Vaší babičky nebo dědečka, tak Vám odpoví, že hráli kuličky a prak. Když se zeptáte rodičů, tak Vám odpoví guma, panák nebo stavění bunkrů. Ale víte, co měli jejich hry společného?
Všechny tyto hry se hrály venku. Neexistovalo, aby děti byly dříve doma. Dětský svět se odehrával venku. Doma byla práce a nuda. Všechno dění bylo venku. A děti hry venku milovaly. Venku se mohlo hrát úplně všechno. Od schovávané až po lezení po stromech. Maminky se o děti bály, aby se jim něco nestalo, ale věřily jim. Neříkáme, děti kolikrát přišly domů poškrabané, odřené, s roztrženými kalhoty a celé špinavé. Pokud takto děti přišly domů, tak dostaly od rodičů na zadek nebo je pokárali. Ale věděli, že se děti bavily. A to bylo pro ně to nejhlavnější. Že si hrály a poznávaly nové věci. Dnešní rodiče jsou úplně jiní. Ne, že by své děti neměli rády, ale jsou až moc starostliví. Dnešní rodiče jsou raději, když jsou děti doma. Ne, že by je chtěli ochránit před špínou. Ale když jsou doma, tak je jim jasné, že se jim nemůže nic stát. Že jsou v bezpečí domova. A aby je udrželi doma, tak jim koupí drahé telefony a počítače. Ale je toto správná výchova?
Děti přeci nejsou žádná zvířata, která můžeme zavřít do klece. Děti mají být zvídavé a mají prozkoumávat svět. Ale ten opravdový, ne ten virtuální. Pokud takhle své dítě vychováváte, tak nejenže jim ničíme jejich úžasného dětského ducha, ale také jejich zájem o vše okolo. Přestanou vnímat realitu a začnou se zaměřovat na tu virtuální. A některé děti dopadnou tak, že se začnou do sebe uzavírat. Přestanou komunikovat se svým okolím. Vytvoří si vlastní svět a myslí si, že to je skutečnost. A právě v ten moment si toho začnou všímat rodiče. Ale na to je už pozdě. Nakonec si uvědomí, že místo kupování drahých počítačů a telefonů je měli raději děti pustit ven.
