Znáte člověka, který by se nějakým způsobem nezajímal o historii rodu, země, nebo světa? Někoho nebaví chodit po zámcích a hradech, aby zjistil, jak žili lidé dřív. Někdo nemusí zase vidět výstavy obrazů z historie našich zemí. Dokonce někoho vůbec nezajímá hudba, která vznikala už od dob pravěku. Ale ten někdo se může naopak zajímat o technické vynálezy, nebo prehistorická zvířata. A přesto se jedná o historii.
My, co se rádi kloužeme v pantoflích po vyleštěných parketách zámků, obdivujeme každý kousek interiéru i exteriéru. A jsme vděčni za to, že můžeme! Protože jsou mezi námi nadšenci, kteří se údržbě zámků věnují, aby se historie uchovala po dlouhá staletí! Pro další a další generace.
Ať už jsou to
· části nábytku,
· gobelíny,
· obrazy,
· nebo nádoby, vázy, či jídelní servisy,
vždycky je tu lidský faktor, který historii ochraňuje.
Vždy, když vcházíme do prostor jakéhokoliv zámku, dýchne na nás historie. Mnozí z nás si představují, jak tam dlouho před námi žili opravdu lidé, kteří se pyšnili dokonalou precizností. Nikdy na žádném zámku neuvidíte provizorium, ve kterém dřívější obyvatelé žili.
Někteří lidé si dokonce nechávají tkát tapiserie podle malířů tehdejší doby. Jedná se skutečně pouze o některé lidi, protože výroba takového gobelínu je náročná. Musí na něj mít dostatečné množství finančních prostředků. A to mají opravdu jen někteří z nás.
A také jen málokdo jej dokáže utkat tak, aby reference o jeho práci byly kladné . Jde totiž o umělecké řemeslo, které nezvládne každý.
Víte, například to, že první tapisérie, čili gobelín, byl utkán už před 2000 lety před naším letopočtem? V Egyptě. A vidíte, do dnešních dob je stále aktuální. Tyto tkané nástěnné obrazy, které nebyly malované, měly určitě i praktickou stránku. Možná uchovávaly teplotu v místnosti, stejně, jako koberce na podlaze. Také odhlučňovaly. A navíc nádherně vypadaly!
Ještě štěstí, že i dnes se najdou šikovné ruce, které umí klenoty naší historie restaurovat bez újmy na jejich původní kráse!
