Tam kde není výtah, tam jsou schody. Ty tu byly o něco dříve než výtah. O hodně dříve. A i tehdy se k nim zábradlí přidávalo, protože to částečně bránilo pádu. A člověk, který stoupal nahoru, nebo šel dolů se měl alespoň čeho chytit. Tak to zůstalo až dodnes schody které nemají zábradlí snad ani neexistují, pokud to není přírodní útvar. Časem se zábradlí stávalo takovým menším uměleckým výtvorem. Podívejte se na tu druhou fotografii zde v článku, na které je částečně vidět, že dřívějším stavitelům nešlo čistě o funkčnost, jak je tomu dnes, ale také o krásu. Na prvním obrázku je to vidět ještě výrazněji.
Jenže pak přišla moderní doba, doba betonu a umělých hmot. Doba rychlosti, takže se na to začalo hrát, a tudíž i to zábradlí začalo být všude stejně. Tento trend tak nějak zůstal. Takže nějaké nové experimenty se příliš nepěstují a většinou o ně nikdo nestojí. Což je ovšem špatně. Přesto je však firma, která se nedala zlákat ke tradiční výrobě a vzala to tak trošku z druhé strany. Používáním netradičních materiálů to začalo a kde to skončí, to je ve hvězdách nebo také v nedaleké budoucnosti firmy. Té, která nabízí běžnému uživateli skleněné zábradlí. Možná jste se s něčím podobným ještě ani nikde nesetkali. Nu, někde to již jde.
Ponejvíce v pasážích obchodních domů. Zábradlí není totiž jen součástí schodiště. Je všude tam, kde hrozí pád. Pro ho najdeme v každém patře každé budovy. Každé jím musí být osazeno, na to je dokonce předpis. Ostatně, jen šílený stavitel, nebo architekt by ho tam nedal. Takže se lze o ně jen opřít a koukat směrem dolů. Ovšem nesmí se člověk příliš naklánět, aby se nepřevážil a neslítnul tam dolů jak se stalo nedávno ve Zlíne ve Zlatém jablku. Pokud vás toto téma zaujalo, tak se můžete podívat na další podrobnosti. Klikněte si na odkaz nahoře v článku.